Květen 2018

Co je štěstí?

10. května 2018 v 19:50 | mispLife |  Téma týdne
Pod slovem ŠTĚSTÍ si každý může představit něco jiného. Podle mě je to pocit, který mám, když je mi dobře.

Kdybych to měla brát odborně psala bych tento článek o tom, že se z našeho těla uvolňují hormony zvané endorfiny, které jsou důvodem pocitu štěstí, ale o tom psát nechci. Chci vám napsat pár věcí, které mě jako první napadnou při pomyšlení na štěstí.

Štěstí je to, že mám kolem sebe lidi, které mám ráda a oni mě, že mám kamarády, za kterými mohu přijít s čímkoli, že jsem zdravá, že žiji v bezpečné zemi,kde je všeho dostatek, že mohu studovat, že mohu rozhodnout o své budoucí profesi anebo že se mohu svobodně vyjadřovat.

Samozřejmě mě toho napadá víc, ale myslím, že toto mé krátké vyjádření k tématu stačí. ☺




Jak to bylo se mnou?

8. května 2018 v 9:34 | mispLife
Znáte ten pocit, když víte, že nemáte hlad, a i přesto sníte vše, co vám přijde pod nos? Například jeden den jsem byla šťastná, z toho že jsem celý den zdravě jedla. Avšak přišel večer, část dne, kdy už nic neřešíte. Šla jsem do špajsky a vzala si müsli tyčinku, po chvíli čokoládovou tyčinku, obal jsem dala do koše, tak aby ho nikdo neviděl. Měla jsem pocit, že když nikdo nezjistí, kolik jsem toho snědla, tak je to jako bych nic z toho nesnědla. Bohužel když jsem šla opět do špajsky, kde jsem snědla hromadu piškotů a odcházela s polomáčenými sušenkami a další čokoládovou tyčinkou v mikině. Proč? Proč jsem se opět přecpala? Nevím, nejspíš mi nestačili ta míchaná vajíčka se šunkou a několika krekry s pomazánkovým máslem, která jsem měla chvíli před tím k večeři.



Dříve jsem to dělala jinak, o jídle jsem nevěděla takřka nic, jednoduše jsem do sebe cpala vše, a tak to bylo skoro celý můj život. Nikdy jsem nebyla obézní, ale nadváhu jsem měla, ale nikdy jsem si neuvědomovala, jak vlastně vypadám. Párkrát jsem zkoušela trochu změnit jídelníček a přidat trochu sportu, ale nikdy mi to dlouho nevydrželo. Naštěstí přišlo takové období, nechci říct puberta, ale prostě mi ruplo v hlavě a řekla jsem si DOST. Přestala jsem jíst hodně sladkého a začala jsem pravidelně cvičit, to ještě bylo v pohodě, ale pak jsem začala jíst, co nejméně to šlo. Nejíst jsem nechtěla kvůli následné únavě. Ale vzpomínám, že jsem vážně uvažovala nad bulimií. Když jsem se přecpala, klečela jsem před záchodem, slzy mi tekly a do krku jsem si cpala prsty nebo kartáček. Nevím zda mám být šťastná za to, že to prostě nešlo. Avšak tento režim nešel držet dlouhodobě. Dá se říct, že jsem vlastně jedla každý den to samý a to mě taky začalo nudit. Začala jsem se opět přejídat. Tentokrát jsem si pořád opakovala, že chci být zdravá, a tak musím zdravě jíst a cvičit. Cvičení mi nedělalo žádný problém, ale to jídlo se prostě nedalo vydržet. I když jsem si přesně napsala, co budu daný den jíst, nezvládla jsem to. A když náhodou jsem vše dodržovala, dlouho mi to nevydrželo, maximálně týden. Když byla škola šlo to, ale přes víkend to byla katastrofa. Celý den jste doma, máte kupu věci udělat, ale i přes to se radši jen cpete a cpete.

Po prvních čtyřech měsících mého snažení jsem zhubla sedmnáct kilogramů. Poté byly Vánoce a to člověk prostě pár kilo přibere u mě to bylo kolem pěti. A poté ještě asi dalších pět kilo.

Teď se snažím dostat do nějaké formy, získat dobrou fyzičku a hlavně si to srovnat v hlavě
Všechno je totiž o tom, jak kdo má nastavené své priority.

V hlavě nosím představu, jak bych jednou chtěla vypadat. Ale hlavně chci být zdravá, toho se držím a to je má motivace.